Memorandum: zateplování

Memorandum

Ústavu památkové péče FA ČVUT k zateplování historických staveb



Problematika energetické úspornosti představuje významné téma současné doby. Materiálové a energetické zdroje nejsou nevyčerpatelné a proto trend, směřující k hledání úspor ve všech oblastech, je bezesporu velmi důležitý a podpory hodný. Zásadním způsobem systémové úsilí ovlivňuje současné stavebnictví. Vysoké nároky na úspornost zdrojů se s úspěchem zaměřily na energetickou efektivitu nové výstavby, příznivě se promítají jak do moderních stavebních systémů (vlastnosti nových konstrukcí a materiálů), tak do zpřísňování parametrů pro užívání staveb.


Velký důraz na snižování energetické náročnosti se promítnul do programu státní podpory zateplování staveb – nazvaného Zelená úsporám. Cílem tohoto programu je široká podpora řešení energetických úspor dodatečným zateplováním budov, přidáváním vnějších či vnitřních obkladových vrstev a dalších opatření, jejichž účelem je zvýšit tepelný odpor konstrukcí domů, neboli snížit tepelné ztráty vnějšího pláště.


Dodatečné zateplování staveb starších nebo obecně stávajících staveb, vybudovaných tradiční stavební technikou však přináší sebou značná rizika, o kterých se při diskutování tohoto tématu zpravidla veřejnost vůbec neinformuje.


Proto v této souvislosti považujeme za povinnost konstatovat:


Dodatečné zateplování fasád historických domů představuje nezřídka nejen likvidaci či poškození architektonických kvalit zásahem do proporcí domu a likvidací detailů výzdoby fasády. Především je zapotřebí připomenout, že realizované technologie dodatečného vnějšího zateplování fasád nejsou kompatibilní se stavebně technickou podstatou historických budov. Zejména budov vystavěných tradiční technikou z kamenného, smíšeného či cihelného zdiva (obzvláště zdiva z nepálených cihel), staveb neizolovaných proti vzlínající vlhkosti, ale také dřevěných staveb roubených a hrázděných. Bohužel ani alternativní technologické řešení vnitřního zateplování fasád a dřevěných konstrukcí difuzně otevřenými prodyšnými izolanty není dlouhodobě ověřeno (hrozí např. vážné riziko poškození zhlaví dřevěných stropních trámů vnitřní kondenzací vody) nemluvě o poškození vnitřních povrchů v interiérech. Dodatečné zateplení historické stavby může sice na počátku krátkodobě přinést uspokojení z energetických úspor, avšak zásah do svébytného stavebně technického systému historické stavby přináší v delším časovém horizontu řadu rizik. Z hlediska střednědobého jsou to především komplikace, spojené se zvýšením vlhkosti uzavřeného zdiva v interiérech domů (vlhkostní mapy, zasolování omítek, výskyt plísní na stěnách, v extrémních případech i šíření dřevokazných hub v dřevěných stavebních konstrukcích) a s tím související zdravotní rizika pro uživatele. Z hlediska dlouhodobého nelze pominout jak dodatečné náklady na odstraňování rychleji dožívajících dodatečných tepelně-technických úprav, včetně nepředstavitelného objemu budoucí ekologické likvidace použitých izolačních materiálů (podobně jako se dnes řeší problematika azbestu), tak především riziko nákladů na konsolidaci historických konstrukcí, jejichž stav se může právě v důsledku dodatečného zateplení s postupem času výrazně zhoršit. Současnými nevhodnými a krátkozrakými zásahy můžeme tímto způsobem nevratně poškodit stavby, které se dochovaly i řadu století a sloužily četným generacím. Neuvážené zateplování historických budov představuje časovanou bombu: uspoříme sice krátkodobě na spotřebě energie, ale sobě, nebo svým potomkům připravujeme značné problémy s neudržitelnou péčí o nevhodně upravenou stavbu. Přitom je oprávněnou otázkou, zda finanční prostředky, nezbytné nejen na následnou nápravu špatného stavebně technického stavu, ale i na vyvolané energetické náklady, nepřesáhnou zmiňované úspory.


Jestliže ze zmiňovaných důvodů nelze tedy paušálně doporučit zateplování historických staveb pro nereálnost dlouhodobé koexistence v podstatě neslučitelných technologií a z důvodů zásahů do estetiky domů, velmi jednoznačný postoj je nutné zaujmout proti aplikaci dodatečného zateplování u objektů, které z titulu vyšších společenských zájmů požívají památkovou ochranu. Zateplování památkových objektů je nutné kategoricky odmítnout, neboť zásadně ohrožuje hodnotový potenciál chráněného díla. Zde je velká zodpovědnost na památkové péči. Ta musí nejen zřetelně odmítnout zateplování chráněných budov, ale též trpělivě vysvětlovat důvody jednoznačného postoje a iniciovat přesměrování finančních prostředků z Programu zelených úspor pro památkové objekty do takových aktivit, které posílí motivaci péče o kulturní dědictví a přispějí k jeho uchování pro další generace.


Prof. Ing. arch. akad. arch. Václav Girsa v.r.
vedoucí Ústavu památkové péče

V Praze 10. září 2014


Ústav památkové péče (15114)

166 34 Praha 6, Thákurova 7

tel., fax: 224 354 842, 224 354 841